Pondělí 22.8.

Paříž – odjezd směr domů

Dnešek si mohl každý užít, jak chtěl. Někteří si vyšlapali na vyhlídku z Eiffelovky, jiní podél vody došli do centra a obdivovali jeho krásu. Další vyrazili do místních kostelů, restaurací, parků... opravdu jsme si každý užili den podle svého gusta :-).

Společně jsme pak slavili svoji poslední mši svatou na této pouti v arménském kostele, udělali jsme společnou fotku a už zase sedíme v autobuse a míříme k domovu.

Protože už nám dochází baterka, fotky a další příspěvky přidáme po návratu domů.

Neděle 21.8.2011

mše svatá na letišti – přesun k autobusům – koupání v St.Sebastian – noční přejezd do Paříže

K ránu nás probudilo pár kapek deště, ale sluníčko to pak rozjelo a spálilo nejedno nepřipravené rameno. Mše svatá se svatým Otcem začala v 9:30 a největším zklamáním (dovolím si napsat, že snad pro každého) byla holá informace o tom, že během mše nebude svaté přijímání. V noci totiž spadly stany, kde byla eucharistie připravena...

Naše skupina se ještě před požehnáním sbalila a hned na konci mše jsme, vedeni jedinečnou korouhví, vyrazili k východu z letiště na místo, kde nás čekaly autobusy. Přesun se nám povedl daleko rychleji než jsme doufali. Ve 12 hodin jsme vyšli z letiště a ve 14:15 už jsme seděli v autobusech. Máme rádi naše autobusy :-))) a řidiče jsme odměnili velkým potleskem, že nás nenechali upéct na sluníčku.

Celé odpoledne jsme pak jeli směr Francie, s krátkou, ale naprosto báječnou zastávkou na koupání. A nešlo o sprchu, ale o samotné MOŘE v St. Sebastian. Po čtyřech dnech koupání se ve vlastním potu, byla tato zastávka opravdu luxusní.

Po hodině jsme všichni spokojeně naskákali do autobusu a celou noc jsme pokračovali směr Paříž, kam se právě teď blížíme... Po mé levé ruce za oknem ční známá věž :-).

Sobota 20.8.2011

České národní centrum – mše svatá – přesun na letiště

Dnes jsme vstávali časně ráno, abychom už v 8 hodin mohli vyrazit směr naše národní centrum, kde byla sloužena mše svatá pro všechny účastníky z celé ČR. Hlavním celebrantem byl otec biskup Jan Graubner.

Na tuto mši z naší skupiny vyrazilo 26 lidí a v tomto počtu jsme pěšky doputovali až na samotné letiště. Cesta byla cca 10 km dlouhá, moc jsme si ji užili :-).

Zbytek naší františkánské skupiny se dopravil metrem k letišti, jak nejblíže to šlo, na louce si odsloužili mši svatou a pak jsem se všichni shledali v sektoru na letišti.

Jistě všichni očekáváte naše zážitky a dojmy právě z letiště, ale přiznám se, že i já sama jsem z celého toho zážitku natolik rozpolcená, že si nedovolím psát sem podrobně svoje postřehy, názory... a nechám na každém účastníku, aby vám své zážitky povyprávěl osobně.

Snad jen v bodech holá fakta:

• nepustili nás do sektoru, který nám byl po přihlášení přidělen;
• poslali nás do sektoru náhradního, kde nás však také nepřijali;
• nakonec jsme zakotvili na kousku louky s dalšími poutníky, kteří do svého sektoru taktéž nebyli puštěni;
• nebyl zajištěn dostatek pitné vody pro poutníky;
• počet toalet rozhodně neodpovídal počtu poutníků;
• praskalo vodovodní potrubí, tzn. nebyla voda na mytí rukou;
• v noci ze soboty na neděli vyváželi toalety a auta přejela vodovodní trubky, takže u toalet byla potopa;
• v určitou hodinu prostot letiště uzavřeli a další poutníky už nechtěli pustit. Ti zůstali za plotem bez jídla, zásoby vody a toalet, byť měli na kartičkách přidělené sektory;
• Vrcholem všeho byla nedělní mše bez svatého přijímání...

Ale přes to všechno nám spolu bylo dobře, atmosféra byla velmi živá, kdo viděl záznam v TV NOE, tak ví, že jsme zmokli :-). A to se říká, že v Madridu prší pouze 3x do roka :-))).